Opadávající, vydutá nebo popraskaná omítka ve spodní části stěn patří mezi velmi časté problémy starších kostelů, kaplí, zámeček, historických domů a dalších památkových objektů. Právě soklová část fasády je velmi namáhána. Dostává se sem dažďová voda, voda odskakující od terénu, zemní vlhkost au starších staveb často i vlhkost vzlínající ze základů.

K tomu se přidávají rozpustné soli, které se spolu s vodou pohybují ve zdivu. Když se voda odpařuje, soli zůstávají ve zdivu nebo omítce a mohou krystalizovat. Jejich opakované rozpouštění a krystalizování postupně narušuje strukturu omítky. Výsledkem mohou být výkvěty, tmavé vlhkostní mapy, praskliny, vydýmání a nakonec úplné oddělení omítky od muriva.

Proč opadává omítka právě v oblasti soklu?

Sokl je spodní část obvodové stěny, která je během roku vystavena výrazně náročnějším podmínkám než vyšší části fasády. Voda může pronikat do muriva několika způsoby:

• vzlínáním ze základové půdy,
• dažďovou vodou a jej odrazem od chodníků či terénu,
• poškozenými okapy a svody,
• netěsnostmi v okolí střechy nebo parapetů,
• nevhodně upraveným terénem u objektu,
• nedostatečným odvodněním,
• kondenzací a nevhodným vlhkostním režimem interiéru.

U historických staveb je situace specifická tím, že mnohé starší murivo nemají moderní vodorovnou hydroizolaci. Vzlínající vlhkost se proto může dostat poměrně vysoko do konstrukce. Pokud je navíc jej odpařování omezeno nevhodnými materiály, vlhkost může být ve zdivu dlouhodobě zadržována.

Velkým problémem jsou soli

Na první pohled může být příčinou poškození jednoduše „mokrá stěna“. Ve skutečnosti však u historických objektů hrají velmi důležitou roli právě soli. Do zdiva se mohou dostat ze zeminy, stavebních materiálů, předchozích oprav nebo spolu s pronikající vodou. Když vlhkost postupuje zdivem směrem k povrchu, přenáší s sebou i rozpuštěné soli. Po odpaření vody začnou soli krystalizovat. Tento proces se opakuje při každém dalším zvlhčení a vyschnutí. Postupně může dojít k oslabení omítky, vzniku trhlin, odlupování jednotlivých vrstev a nakonec k jejímu odpadnutí. Bílé povlaky proto nemusí být plísní. V soklové části historických budov se může jednat o krystalické výkvěty rozpustných solí. U hygroskopických solí se navíc mohou objevovat i dlouhodobě tmavé a vlhké skvrny.

Proč nestačí omítku pouze opravit?

Jednou z nejčastějších chyb při sanaci je pouze odstranění poškozené vrstvy a nanesení nové omítky, aniž by se řešila příčina vlhkosti. Pokud voda nadále proniká do zdiva, nová omítka se může po určité době začít chovat stejně jako původní. Vlhkost a soli budou pokračovat v pohybu zdivem a poškození se může znovu objevit. Obecně platí, ať už se jedná o historickou stavbu nebo jinou budovu, která dlouhodobě bojuje s vlhkostí ve zdivu, prvním krokem musí být omezení či ideální odstranění zdroje vlhkosti. Ani po jeho odstranění však nelze očekávat okamžité vyschnutí zdiva. Spodní partie starých staveb mohou zůstat vlhké ještě dlouhou dobu a soli mohou nadále migrovat směrem k povrchu.

U kostelů a památek je nutná ještě větší opatrnost

Oprava soklu historického kostela není stejná jako oprava soklu běžného rodinného domu. Omítka může mít nejen technickou, ale také historickou a výtvarnou hodnotu. Starší omítky mohou obsahovat původní vrstvy, historické barevné úpravy, sgrafita, malby, nápisy nebo jiné dekorativní prvky. I poškozená omítka proto nemusí být automaticky určena k odstranění. Národní památkový ústav upozorňuje, že omítky jsou kromě ochranné funkce také důležitým zdrojem informací o stavebním vývoji objektu. U památkově hodnotného objektu by proto měl opravě předcházet stavebně-technický a podle potřeby i památkový či restaurátorský průzkum. Až na základě něj lze rozhodnout, které části omítky zachovat, které zpevnit a které lze odstranit a nahradit.

Opadávající sokl je často jen viditelným projevem většího problému

Poškozená omítka na soklové části kostela nebo historické budovy proto nemusí být pouze estetickou vadou. Může signalizovat dlouhodobý problém s vlhkostí a zasolením zdiva. Právě proto se nevyplatí řešit pouze to, co je patrné na povrchu. Pokud se omítka pravidelně vydouvá, praská, odlupuje nebo opadává, je vhodné hledat příčinu. U historických objektů je navíc důležité postupovat citlivě as ohledem na zachování původních materiálů a památkové hodnoty. Správně zvolená sanační technologie může pomoci prodloužit životnost omítky a zlepšit vzhled objektu, ale měla by být součástí komplexního řešení vlhkosti, ne jen překrytím jejích následků.

Jakou omítku použít na sokl u budov, kde omítka opadává v důsledku vlhkosti

U historického kostela nebo jiné památkové budovy doporučujeme před samotnou opravou posoudit stav zdiva, vlhkost, zasolení a kompatibilitu se stávajícími omítkovými vrstvami. Teprve poté lze zvolit řešení, které bude nejen dobře vypadat, ale bude fungovat i dlouhodobě. Pokud je sokl starší budovy či domu namáhán, vystaven slunečnímu záření, dešti, odstřikující vodě z terénu a vlhkosti, důležité je zvolit voděodolnou, hydrofobní a paropropustnou omítku, aby zdivo neuzavřela a umožnila mu dýchat a vysychat.

IZONIL Hard lze použít na vlhké zdivo, je hydrofobní a paropropustný a lze jej aplikovat v silnějších vrstvách, což je výhodné pokud jsou na stěně nějaké nerovnosti. Není však automaticky vhodný pro každý historický objekt, je třeba zohlednit původní skladbu zdiva a požadavky památkářů.

IZONIL Hard je vhodné použít k:

• poškozený sokl vystavený dešti,
• sokl u chodníku nebo terénu, kde dochází k odstřiku vody,
• vlhké sklepní a podzemní části,
• na zdivo, které potřebuje zvýšenou odolnost vůči pronikání vody.

IZONIL – Mějte své zdi v suchu!
Více informací: www.izonil.sk | www.izonil.cz